KOSTÝMNÍ KOLEKCE
V řecké sbírce krojů v divadle Dora Stratou
Desítky let terénního výzkumu vesnici po vesnici daly vzniknout této sbírce – 98 typů ženských krojů a 44 mužských, patřící k nejrozsáhlejším archivům řeckého lidového oděvu na světě.
Podívejte se na vstupenky na Doru Stratou na GetYourGuide ↗Jedna žena, tři desetiletí a země vesnic
Sbírka, která stojí za představeními souboru Dora Stratou, nevznikla jako divadelní fundus – vznikla terénním výzkumem. Folkloristka Dora Stratou strávila zhruba třicet let cestováním po řeckých vesnicích, kde přímo od rodin a komunit, které je vyrobily a nosily, kupovala autentické staré kroje – často už sto let staré v době, kdy je objevila. Tento proces, opakovaný vesnici po vesnici a region po regionu, je to, co odlišuje výsledný archiv od kostýmního oddělení, které jen má vypadat řecky: každý kus má doložený původ v konkrétním místě a tradici.
Rozsah: zhruba 2 000 kostýmů a tisíce dalších kusů.
Čísla sama o sobě vypovídají o ambicích tohoto projektu. Sbírka čítá přibližně 2 000 kompletních tradičních krojů, které zahrnují 98 odlišných ženských stylů a 44 mužských, obvykle s několika kopiemi každého z nich, aby mohlo více tanečníků nosit stejný regionální oděv najednou. Kolem nich se nachází širší archiv souvisejících předmětů – lidové šperky, ručně šité boty, šátky a další doplňky – čímž se celkový počet katalogizovaných artefaktů vyšplhá do tisíců. Je popisována jako jedna z největších sbírek svého druhu v Řecku, vytvořená specificky pro podporu autentického vystoupení, nikoli pouze pro muzejní expozici.
Co zde znamená „autentické“
Autenticita v tomto kontextu je konkrétní, ověřitelné tvrzení, nikoli marketingové slovo. Jedná se o ručně šité oděvy vyrobené vesnickými řemeslníky tradičními postupy a z tradičních materiálů, získané jako originální kusy, nikoli jako zakázkové kopie. To je důležité, protože lidový kroj nese skutečnou informaci – výšivka, pokrývka hlavy, látka i střih regionálního oděvu odrážejí historii, klima a společenské rozdíly daného regionu stejně jasně jako jeho tance. Sbírka krojů postavená na originálech, nikoli na přibližných napodobeninách určených k tomu, aby dobře vypadaly na jevišti, tuto informaci uchovává, místo aby ji z pohodlnosti zahlazovala.
Regionální speciality, šité na míru
Žádné dva regiony neoblékají tanečníka stejně. Horské oblasti tíhnou k těžší vlně a tmavším, strukturovanějším siluetám, které odpovídají chladnějšímu podnebí a drsnějšímu terénu; ostrovní oděv je obvykle lehčí, s odlišnými zvyklostmi v pokrývkách hlavy a zářivějšími výšivkami, jež odrážejí teplejší počasí a jiné textilní tradice. Pontský a maloasijsky ovlivněný kroj nese opět své vlastní výrazné znaky, utvářené odlišným kulturním prostředím před výměnou obyvatelstva v roce 1923. Sledovat program, který prochází několika regiony, znamená sledovat, jak se kroj mění stejně záměrně jako tanec a hudba – vizuální vrstva, která nese stejně mnoho informací jako choreografie.
Z komory na jeviště
Sbírka této velikosti má smysl jen tehdy, když se skutečně nosí. Tanečníci, kteří zkoušejí a vystupují v regionálním repertoáru, jsou oblečeni z tohoto archivu, nikoli do stylizovaných, obecných „řeckých krojů", což je jeden z důvodů, proč znalý divák – nebo řecký návštěvník, který pozná kroj vlastního regionu – dokáže přesně určit, ze které části země daný tanec pochází, pouhým pohledem na oděv. Tím se kostýmní sbírka mění ze statického archivu v živou, viditelnou součást každého jednotlivého představení.